5 pokojovek, kterým přímé slunce spálí listy

Indicie musí být čitelné i v dešti Papírek přilepený izolepou na kmeni vydrží vítr i vlhko, ale jen když ho zalaminujete nebo vložíte do uzavíratelného sáčku. Na zahradě počítejte s rosou a se psem, který rád označuje nové věci. Text pište velkým písmem a krátkými větami. Děti nečtou drobné písmo, když se těší na další krok. Na každé stanoviště dejte i malou nápovědu, co hledat – třeba „u něčeho studeného" nebo „tam, kde se schovává voda". Nápověda nesmí být příliš konkrétní, jinak hra ztratí napětí, ale ani příliš vágní, protože pak děti ztratí chuť.

Akumulace tepla ve zdivu není o tom, že zeď je „silná". Rozhoduje součin objemové tepelné kapacity materiálu a jeho hmotnosti v konstrukci. Teprve pak se doba, za kterou teplo projde zdí, prodlouží natolik, že se interiér přestane přehřívat přes den a vychladne až nad ránem. Pokud zvolíte jen tloušťku bez ohledu na materiál, výsledek bude opačný – zeď bude těžká, drahá a přesto bude teplo propouštět v nesprávný čas.

První šifra má být nejlehčí. Osvědčuje se číslo napsané zrcadlově, jednoduchá abecední posunovačka nebo obrázkový klíč, kde každý symbol odpovídá jednomu písmenu. Pro mladší děti volte dvě až tři stanoviště, pro starší pět až sedm. Počet dětí ovlivní i to, zda hru pojedete jako jednu skupinu, nebo jako dvě družstva. U dvou týmů připravte dvě samostatné trasy, aby se navzájem nevyzradily řešení. Nikdy nedávejte stejnou indicii na stejné místo pro oba týmy – vznikne zmatek a hádka.

Důvěra nevzniká z odměn ani z dlouhých tréninků. Vzniká z předvídatelnosti. Pes potřebuje vědět, co se stane v běžných situacích: kdy jde ven, kdy dostane jídlo, kdy si může odpočinout. Když se pravidla mění podle nálady pána, pes přestává chápat, co se po něm chce. Začne se pojistit – štěkáním, vrčením, útěkem. To není zlobení, to je nejistota.

Šifrovací hra pro děti vypadá na papíře jednoduše: schováte pár indicií, děti je pospojují a na konci najdou poklad. V praxi se ale nejčastěji zhroutí na dvou místech – šifry jsou buď příliš těžké, nebo příliš snadné, a trasa vede přes záhon, kde to zakážete. Než začnete cokoli schovávat, projděte si místo, kde hra proběhne. Na zahradě mějte jasně dané hranice: kde se smí běhat a kam se nechodí. Uvnitř domu zase odstraňte křehké předměty z dosahu a uvolněte průchody. Děti v nadšení nečtou dopravní značky, natož vaše upozornění.

Výcvik pak není drezúra, ale domluva. Pes, který věří, zkouší nové věci, protože se nebojí chyby. Pán, který věří psovi, ho nechá dělat rozhodnutí a jen koriguje. To je rozdíl mezi psem, který poslouchá ze strachu, a psem, který spolupracuje. První vydrží, dokud je pán u toho. Druhý funguje i bez něj.

Na konci hry mějte připravenou odměnu, která není jen sladkost. Malá věc do kapsy, samolepka nebo razítko do deníku fungují lépe než velký dárek, protože děti si hru spojí s překvapením, ne s výhrou. Pokud hru opakujete, obměňte šifry i trasu. Stejná hra podruhé už není šifrovací hra, ale vzpomínání. A když se něco pokazí, zachovejte klid – nejlepší vzpomínka často vznikne právě z toho, že se indicie ztratila a děti ji nakonec našly úplně jinde.

Jak budovat důvěru konkrétně Začněte u sebe. Pes čte řeč těla dřív než slova. Když na něj mluvíte klidně a pomalu, snižuje se jeho napětí. Když křičíte, zvyšuje se. Proto při výcviku používejte krátké povely, jasnou intonaci a vždy stejná slova. „Sedni" neznamená „sedni si" ani „no tak". Jeden povel, jeden význam. Odměna musí přijít do dvou sekund, jinak ji pes nespojí s tím, co udělal.

Poslední věc, kterou je potřeba sladit, jsou doplňky. Zimní kapsle má často výrazné doplňky v tmavých kovech a silných materiálech. V létě použijte stejný princip, ale v lehčí variantě: tenký kožený pásek místo silného, plátěná taška místo kožené, lehká čepice místo čepice s podšívkou. Nemusíte mít novou sadu doplňků, stačí vyměnit hmotnost a barvu. Tím se celý šatník propojí a nebudete mít pocit, že máte dvě oddělené skříně.

Typická chyba je zapomenout na poslední indicii a nechat poklad jen tak na očích. Další častá chyba je řešení, které zná jen dospělý. Pokud si dítě neumí samo ověřit, že je na správné cestě, začne se ptát a vy prozradíte všechno. Řešení proto tvořte tak, aby šlo zkontrolovat: číslo musí sedět, slovo musí dávat smysl, obrázek musí odpovídat. Když si nejste jistí, projděte si celou trasu předem – v roli dítěte, ne v roli autora.

Většina lidí si pod výcvikem představí povely a poslušnost. Jenže pes, který sedne jen proto, že se bojí následků, není vycvičený. Je jen zastrašený. Skutečný základ každého cviku je důvěra: pes musí vědět, že když něco udělá špatně, nic zlého se mu nestane. Teprve pak se učí ochotně, ne z donucení.